Elektronická adresa: nekvap@ff.cuni.cz

WWW adresa: http://www.ff.cuni.cz/faculty/ulug/lingvistika/nekvapil/index.php

.

Elektronická adresa: homolac@praha1.ff.cuni.cz

WWW adresa:  http://www.ff.cuni.cz/kcj/pracovnici/homolac.htm

 

Elektronická adresa: evzen.gal@ff.cuni.cz

WWW adresa: http://www.ff.cuni.cz/faculty/ulug/lingvistika/gal.html

J. Nekvapil se soustředil především na výzkum německého společenství v Čechách. Jako zdroje dat používal biografická vyprávění českých občanů německé národnosti, kteří se narodili ve 20. a 30. letech. Korpus, z něhož vychází, má tři složky: jednak jsou to nečetná vyprávění, která byla získána pro jiné účely už v minulých letech a jejichž transkripty splňují výzkumné standardy současného výzkumu, jednak vyprávění získaná v minulých letech, jejichž transkripty však musely být revidovány, a konečně vyprávění nahraná a zpracovávaná teprve v rámci tohoto výzkumu. Rozšířil korpus biografických narativů o příslušníky střední generace českých Němců (dosavadní výzkum postihoval pouze nejstarší generaci). S pomocí studentů se podařilo získat i narativy příslušníků různých generací téže rodiny.

Získaná data umožňují analyzovat především sebeobraz německého společenství po roce 1989. Tento sebeobraz však má nutně relační charakter, a proto se v jeho rámci narativně formulují vztahy k jiným etnickým společenstvím žijícím na území České republiky. Jde samozřejmě především o obraz Čechů, avšak velmi zajímavé je i formulování obrazu Romů – zdá se, že obraz Romů, který produkují ve svých narativech občané německé národnosti, je dosti blízký tomu obrazu Romů, který formuluje česká majorita.

Heterogennost korpusu shromážděných narativů přivedla autora k dalšímu metodologickému problému: k otázce stabilnosti vyprávění zkoumaných respondentů. Věnoval proto hodně pozornosti i tomu, do jaké míry je vyprávění respondentů ovlivňováno některými podstatnými okolnostmi výzkumné situace: faktorem plynoucího času (jaký časový odstup mezi jednotlivými interview s týmž respondentem je relevantní), různou prezentací výzkumného cíle v rozhovoru a různou etnickou příslušností výzkumníka (a s tím spjatého používání různých jazyků v interview).

Ukázal, že jazykové biografie jsou výsledky různých druhů konstrukčních aktivit. Zabýval se tím, jak informanti produkují své jazykové biografie a jak se to děje v situaci výzkumu, tedy v zásadě v koprodukci s výzkumníkem. Demonstroval však také to, že výzkumníci konstruují jazykové biografie svých informantů jakožto produkt své výzkumné práce. Jak informanti, tak výzkumníci při tom postupují podle souboru pravidel konstituujících narativní žánr – jazykovou biografii. Autor se věnoval i analýze tohoto souboru (resp. souborů) pravidel a ukázal, že existují určité typické prezentační způsoby (”figury jazykověbiografického vyprávění”), které mluvčí používají, když vyprávějí o osvojování a užívání jazyka. To ho přivedlo k závěru že i tyto aspekty jazykových biografií by měly být (perspektivně) zahrnuty do popisu jazykových situací. Tento závěr podpořil třemi argumenty, dosti odlišného charakteru:

Vedle programového zavedení jazykové biografie do arsenálu sociolingvistických metod se pokusil aplikovat na studium etnických společenství teorii jazykového managementu vypracovanou J.V. Neustupným (Tokio) a B. Jernuddem (Hongkong). Nejcennějším aspektem této teorie je podle Nekvapila to, že jazykový management je analyzován jako proces, který probíhá na velmi různých úrovních společnosti: v jednotlivých rozhovorech běžných uživatelů jazyka, v rodinách nebo v různých sociálních organizacích, jako jsou podniky, místní úřady, školy, masmédia, akademie, ministerstva nebo mezinárodní instituce. Při analýze jednotlivých etnických společenství si podle možností Nekvapil všímá jazykového managementu na těchto společenských úrovních: 1. jednotlivec, 2. rodina, 3. občanská sdružení. Další úrovně probírá především souhrnně, tj. 4. vládu a její poradní orgány, ministerstva, parlament, popř. 5. mezinárodní instituce.

Tradiční i nové etnické skupiny/menšiny obyvatel na území ČR chápe jako ”etnická společenství”, popř. se zřetelem k jejich jazykovým rysům jako ”jazyková společenství”. Má proto především dva důvody: 1. odstraňuje se tím apriorní hodnotový rozdíl mezi ”menšinami” a ”většinou”, který sugeruje nižší, resp. vyšší status příslušných společenství a jazyků; 2. ”většinové” i ”menšinová” společenství, resp. jejich jazyky se stávají plnohodnotnými aspekty jazykové situace příslušného teritoria a nezkoumají se odděleně. Jazykovou situaci v České republice spoluutvářejí např. nejen česky mluvící Češi, ale i slovensky mluvící Slováci a Romové nebo česky, makedonsky či řecky mluvící, resp. píšící Makedonci. Tento příklad zároveň ilustruje, že týž jedinec může být tu méně tu více vyhraněným členem několika (jazykových/etnických) společenství a že tato společenství jsou nutně v interakci.

Vedle vystižení některých aspektů lingvoetnické situace v ČR v pojmosloví jazykového managementu se J. Nekvapil detailně zabýval (spolu s I. Leudarem, University of Manchester) prezentací tzv. antimigračního zákona v českých masmédiích, zvláště se zřetelem k romsko-českému soužití. Tato práce organicky navazovala na jejich předcházející studie, v nichž vypracovali pojem dialogické sítě. Ve své práci si kladli několik cílů: a) především ukázat, jak bezprostředně po vzniku České republiky byla v českých médiích v souvislosti s migračním zákonem prezentována romská tematika; b) dále rozpracovat pojem ”dialogická síť” a nové poznatky srovnat s těmi, které získali analýzou analogického materiálu, pocházejícího z téhož období; c) ukázat, jak se masmediální materiály (témata a jejich prezentace) užívají v každodenních rozhovorech. V etnometodologickém duchu šlo o to zjistit, jaké metody a prostředky komunikanti užívají, aby prezentovali uvedený zákon jako rozumný, přiměřený, nebo špatný a rasistický. Autoři došli k závěru, že zkoumané texty a promluvy vycházejí z předpokladu, že kategorie ”Rom” je spjata s kriminálními aktivitami nebo že Romové jsou zdrojem společenského neklidu. Tento standardní předpoklad byl však problematizován jak romskými, tak některými českými aktéry. Komunikanti připsali navrženému migračnímu zákonu řadu ”predikátů”, v závislosti na tom, zda byli odpůrci nebo příznivci tohoto zákona. Návrh zákona byl jimi charakterizován často jako ”rasistický”, ale jiní ho kvalifikovali i jako ”cenná iniciativa” nebo ”troufalé gesto”. Romští aktéři řadili navržený zákon spolu s jinými abstraktními objekty do souboru kategorií jako ”legislativní akty vykazující státní rasismus”.

E.Gál se zaměřil na analýzu obrazu většinového (českého, resp. slovenského) národa v nemediální komunikaci. Podle původních představ měly být pořízeny magnetofonové nahrávky z každodenní komunikace Maďarů a k tomuto účelu měl být využit projekt s nositeli jiného česko-maďarského projektu (dr. Vilma Eőryová z Jazykovědného ústavu MAV a Mgr. Lucie Hašová z Ústavu pro jazyk český ČAV), který zkoumal stav maďarského jazyka u maďarské minority v Česku (z lexikálního, gramatického i fonetického hlediska). Předpokládali jsme, že v průběhu nahrávek vznikne přirozená komunikace, tematicky zaměřená na problematiku každodenních česko-maďarských vztahů. Pro zmenšení rizika neúspěchu (tj. kdyby relevantní téma respondenti sami neiniciovali) byly vysloveny otázky, které komunikaci měly usměrnit žádaným směrem. Počet respondentů reprezentativní není, avšak získaný materiál vyhovuje řadě kritérií uplatňovaných v kvalitativním sociálním výzkumu. V českých zemích bylo osloveno 10 respondentů z nejvýznamnějších oblastí, v kterých žije neautochtonní maďarská menšina (celkem cca 20000 českých občanů). Stejné, resp. z povahy věci analogicky upravené otázky byly položeny respondentům na Slovensku, tj. představitelům cca. 600 000 autochtonní maďarské menšiny (celkem 5 respondentů). Do projektu byli zapojeni posluchači oboru (pořizování a transkripce nahrávek).

2) Toto harmonické soužití napomáhá i tomu, že představitelé maďarské menšiny v Česku mají pozitivnější obraz i o jiných národech než např. maďarská menšina na Slovensku.

Analýza materiálu naše hypotézy plně potvrdila. Maďarská menšina v ČR má o většinovém národě příznivé mínění, které předčí i mínění o jiných národech a je v něm přítomno srovnávání českého a slovenského etnika. Při charakteristice jiných národů používají příslušníci maďarské menšiny stereotypy totožné s těmi, které má většinový národ, nejvýraznější je tato shoda v případě Romů. O integrovanosti maďarské menšiny svědčí i fakt, že příslušnící této menšiny žijící na Moravě přejímají moravský stereotyp o českém národě.

J. Homoláč se zabýval, užívaje postupů kritické analýzy diskurzu a členské kategorizační analýzy, novinovými texty referujícími o násilných trestných činech, jejichž obětí byli Romové. Pozornost věnoval především kategorizaci těchto činů a jejich pachatelů a obětí. Tato analýza mj. ukázala, že český tisk ve sledovaném období zdůrazňoval, že nešlo o rasově motivované trestné činy, ale zároveň oběti kategorizoval jako Romy i tam, kde nebyla jejich etnická příslušnost relevantní.

Řešitel spolu s Kamilou Karhanovou, postgraduantkou Ústavu lingvistiky a ugrofinistiky FF UK, analyzoval také mediální prezentaci tzv. tajné zprávy Pithartovy vlády pro případ rozpadu Československa, která mj. obsahovala opatření týkající se Slováků žijících v České republice a Romů, kteří měli slovenské občanství. Autoři se zabývali jednak sporem o identitu tohoto Dokumentu (pro V. Mečiara byl mj. důkazem agresivní české politiky vůči Slovensku, pro české politiky a novináře jen pragmatickou úvahou o problémech spojených s rozpadem federace), jednak kategorizací potenciální migrace Romů do ČR (podle Mečiara šlo však o pohyb opačný) jako ”exodu” či ”přílivu” a vpojeností romské problematiky do česko-slovenských vztahů v období před rozpadem společného státu. V. Mečiar mluvil o tom, že česká vláda připravovala ”exodus Romů” na Slovensko a prezentoval to jako projev jejího ”programového rasismu”, čeští politici a novináři zdůrazňující možnost ”přílivu” Romů do České republiky naopak vycházeli z obecně sdílené představy o ekonomické a politické nestabilitě Slovenské republiky.